O plemeni
O plemeni
Počátek tohoto plemene můžeme sledovat zhruba od poloviny 19. století v Anglii, kdy se začaly, vlivem rychlého hospodářského růstu země, prohlubovat rozdíly mezi bohatými a chudými. Jak je dobře známé z románů Charlese Dickense, bohatí obyvatelé, vystavení atakům zoufalých a zbídačených vrstev, měli na své straně i zákony, které za kriminální delikty proti majetku předepisovaly až drakonické tresty. Proto tehdejší lapkové, kteří si zajišťovali své živobytí na venkově pytlačením v panských lesích, uchylovali se často k zabití lesních strážců, aby se vyhnuli těmto mnohdy až absolutním postihům.
A právě tady vstupuje na scénu bullmastif. Lesní strážci hledali svou ochranu ve psech, kteří byli na britských domovech doma – u anglického mastifa a u anglického buldoka. „Potřebovali psa velkého, silného a odvážného, jako je MASTIF, zároveň však bojovného, houževnatého a urputného, jako byl tehdejší – ještě vyšší, silnější a pohyblivější než dnes – ANGLICKÝ BULDOG. Po roce 1860 se začínají objevovat první kříženci ze spojení dvou plemen, z nichž první, mastif, mělo své domovské právo na ostrovech už nejméně dva tisíce let a vedlo krev starověkých válečných a gladiátorských molossů, zatímco druhé, formující se už od počátku 13. století, mělo za sebou několik století zkušeností ze zápasů s býky, …“ (CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4).
Byla to šťastná volba a raný bullmastif to začal prokazovat záhy i v praxi. Pro tyto psy, jelikož strážci lesa je využívali primárně v noci, se vžilo označení Keeper’s Night Dog (hajného noční pes). Nejoblíbenější barvou bylo zbarvení žíhané, které psu poskytovalo velmi účinné maskování ve stínech lesa. Užitečný byl i jeho bezhlesý způsob komunikace, kdy pes při zjištění pytláka neštěkal, ale na čele se mu vytvořily vrásky a upozornil tak psovoda na vzniklou situaci, aniž by lapku vyrušil.
Na počátku 20. století se sociální situace v zemi původu uklidnila a bullmastif tak přišel o své původní poslání. Záhy však našel uplatnění jako pes služební (pro účely policie), strážce majetku a pes společenský. Velkou zásluhu na tomto procesu má S. E. Mosley, který stál u počátku moderního chovu bullmastifa. V roce 1924 uznal anglický The Kennel Club bullmastifa jako oficiální plemeno a dál tak základ k jeho cestě k uplatnění i mimo Ostrovy. „ I když dnes už jeho původní poslání pominulo, zůstal dobrým obranářem a hlídačem, který dokáže být při vhodném vedení i výborným společníkem. Standard bullmastifa charakterizuje jako psa, který je plný síly, vytrvalý, aktivní a spolehlivý, velmi činorodý, ostražitý a věrný.“ (CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4)
Standard
Bullmastif
Země původu: Velká Británie
FCI č. 157, skupina 2, sekce 2.1: molossoidní, typ mastif
Zdroj: Chovatelská stanice STRAŽNICKY RAJ, chovatelsky úspěšný pes jménem Argent Mamlas
| Celkový vzhled: | pes vykazuje velkou sílu, aniž by přitom působil těžkopádně, vyrovnaný a aktivní |
| Velikost: | pes 63,5 – 68,5 cm fena 61 – 66 cm |
| Hmotnost: | pes 50 – 59 kg fena 41 – 50 kg |
| Barva: | jakýkoli odstín žíhané, jelení červeni nebo červené, barva musí být bez stínů a jasná. Malé bílé odznaky na hrudi jsou povoleny, další nežádoucí. Černě zbarvená čenichová partie se k očím postupně zesvětluje, tmavé lemy očí podtrhují výraz. |
| Hlava: | široká a hluboká, při pohledu ze všech stran velká a kvadratická. Při zvýšené pozornosti psa se na čele tvoří lehké vrásky. Obvod lebky by měl odpovídat kohoutkové výšce. Stop je zdůrazněn. Nos: široký s doširoka otevřenými nosními otvory. Čenichová partie je krátká. Čenich je tupý a kvadraticky řezaný, s nosním hřbetem tvoří pravý úhel. Pysky nevisí. |
| Zuby: | dolní čelist je široká až do konce; žádoucí je klešťový skus, malý předkus je povolen, zuby jsou silné, stejnoměrné a dobře uložené v čelisti. |
| Oči: | tmavé nebo oříškově hnědé, středně velké. |
| Uši: | ve tvaru V, složené dozadu, daleko a vysoko nasazené ve stejné výši jako týlní hrbol, dávají hlavě kvadratický vzhled; jsou malé, barva je tmavší, než barva srsti na těle. Při pozornosti psa se špičky uší nacházejí ve stejné úrovni s očima. |
| Krk: | dobře klenutý, přiměřeně dlouhý, svalnatý, obvod téměř odpovídá obvodu hlavy. |
| Tělo: | hřbet krátký a rovný, tělo působí kompaktně a podsaditě. Bederní partie je široká a svalnatá, s odpovídající hloubkou slabin, hrudník hluboký a široký, dosahuje hluboko mezi hrudní končetiny. |
| Ocas: | vysoko nasazený, v nasazení silný, dosahuje až k hleznům. Je nesen rovně nebo v oblouku, ale nikdy kolmo nahoru. |
| Hrudní končetiny: | silné a rovné, se silnými kostmi, postavené široko od sebe, přední fronta je rovná. Plece jsou svalnaté, šikmé a plné síly, nikoliv přehnaně těžké, nadprstí rovné a silné. |
| Pánevní končetiny: | silné a svalnaté, lýtko dobře vyvinuté, hlezna přiměřeně úhlená. |
| Tlapy: | klenuté kočičí, se zahnutými drápy, tvrdé polštářky, tmavé drápy. |
| Srst: | krátká a tvrdá, odolná proti počasí, těsně přiléhá k tělu. |
zdroj: CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4