Assyrian Guard Bullmastiffs & Boerboels

O plemeni

O plemeni

Počátek tohoto plemene můžeme sledovat zhruba od poloviny 19. století v Anglii, kdy se začaly, vlivem rychlého hospodářského růstu země, prohlubovat rozdíly mezi bohatými a chudými. Jak je dobře známé z románů Charlese Dickense, bohatí obyvatelé, vystavení atakům zoufalých a zbídačených vrstev, měli na své straně i zákony, které za kriminální delikty proti majetku předepisovaly až drakonické tresty. Proto tehdejší lapkové, kteří si zajišťovali své živobytí na venkově pytlačením v panských lesích, uchylovali se často k zabití lesních strážců, aby se vyhnuli těmto mnohdy až absolutním postihům.

 

A právě tady vstupuje na scénu bullmastif. Lesní strážci hledali svou ochranu ve psech, kteří byli na britských domovech doma – u anglického mastifa a u anglického buldoka. „Potřebovali psa velkého, silného a odvážného, jako je MASTIF, zároveň však bojovného, houževnatého a urputného, jako byl tehdejší – ještě vyšší, silnější a pohyblivější než dnes – ANGLICKÝ BULDOG. Po roce 1860 se začínají objevovat první kříženci ze spojení dvou plemen, z nichž první, mastif, mělo své domovské právo na ostrovech už nejméně dva tisíce let a vedlo krev starověkých válečných a gladiátorských molossů, zatímco druhé, formující se už od počátku 13. století, mělo za sebou několik století zkušeností ze zápasů s býky, …“ (CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4).

Byla to šťastná volba a raný bullmastif to začal prokazovat záhy i v praxi. Pro tyto psy, jelikož strážci lesa je využívali primárně v noci, se vžilo označení Keeper’s Night Dog (hajného noční pes). Nejoblíbenější barvou bylo zbarvení žíhané, které psu poskytovalo velmi účinné maskování ve stínech lesa. Užitečný byl i jeho bezhlesý způsob komunikace, kdy pes při zjištění pytláka neštěkal, ale na čele se mu vytvořily vrásky a upozornil tak psovoda na vzniklou situaci, aniž by lapku vyrušil.

Na počátku 20. století se sociální situace v zemi původu uklidnila a bullmastif tak přišel o své původní poslání. Záhy však našel uplatnění jako pes služební (pro účely policie), strážce majetku a pes společenský. Velkou zásluhu na tomto procesu má S. E. Mosley, který stál u počátku moderního chovu bullmastifa. V roce 1924 uznal anglický The Kennel Club bullmastifa jako oficiální plemeno a dál tak základ k jeho cestě k uplatnění i mimo Ostrovy. „ I když dnes už jeho původní poslání pominulo, zůstal dobrým obranářem a hlídačem, který dokáže být při vhodném vedení i výborným společníkem. Standard bullmastifa charakterizuje jako psa, který je plný síly, vytrvalý, aktivní a spolehlivý, velmi činorodý, ostražitý a věrný.“ (CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4)

Standard

Bullmastif

Země původu: Velká Británie
FCI č. 157, skupina 2, sekce 2.1: molossoidní, typ mastif

Zdroj: Chovatelská stanice STRAŽNICKY RAJ, chovatelsky úspěšný pes jménem Argent Mamlas

 

Celkový vzhled: pes vykazuje velkou sílu, aniž by přitom působil
těžkopádně, vyrovnaný a aktivní
Velikost: pes 63,5 – 68,5 cm
fena 61 – 66 cm
Hmotnost: pes 50 – 59 kg
fena 41 – 50 kg
Barva: jakýkoli odstín žíhané, jelení červeni nebo červené, barva musí být bez stínů a jasná. Malé bílé odznaky na hrudi jsou povoleny, další nežádoucí. Černě zbarvená čenichová partie se k očím postupně zesvětluje, tmavé lemy očí podtrhují výraz.
Hlava: široká a hluboká, při pohledu ze všech stran velká a kvadratická. Při zvýšené pozornosti psa se na čele tvoří lehké vrásky. Obvod lebky by měl odpovídat kohoutkové výšce. Stop je zdůrazněn.
Nos: široký s doširoka otevřenými nosními otvory. Čenichová partie je krátká. Čenich je tupý a kvadraticky řezaný, s nosním hřbetem tvoří pravý úhel. Pysky nevisí.
Zuby: dolní čelist je široká až do konce; žádoucí je klešťový skus, malý předkus je povolen, zuby jsou silné, stejnoměrné a dobře uložené v čelisti.
Oči: tmavé nebo oříškově hnědé, středně velké.
Uši: ve tvaru V, složené dozadu, daleko a vysoko nasazené ve stejné výši jako týlní hrbol, dávají hlavě kvadratický vzhled; jsou malé, barva je tmavší, než barva srsti na těle. Při pozornosti psa se špičky uší nacházejí ve stejné úrovni s očima.
Krk: dobře klenutý, přiměřeně dlouhý, svalnatý, obvod téměř odpovídá obvodu hlavy.
Tělo: hřbet krátký a rovný, tělo působí kompaktně a podsaditě. Bederní partie je široká a svalnatá, s odpovídající hloubkou slabin, hrudník hluboký a široký, dosahuje hluboko mezi hrudní končetiny.
Ocas: vysoko nasazený, v nasazení silný, dosahuje až k hleznům. Je nesen rovně nebo v oblouku, ale nikdy kolmo nahoru.
Hrudní končetiny: silné a rovné, se silnými kostmi, postavené široko od sebe, přední fronta je rovná. Plece jsou svalnaté, šikmé a plné síly, nikoliv přehnaně těžké, nadprstí rovné a silné.
Pánevní končetiny: silné a svalnaté, lýtko dobře vyvinuté, hlezna přiměřeně úhlená.
Tlapy: klenuté kočičí, se zahnutými drápy, tvrdé polštářky, tmavé drápy.
Srst: krátká a tvrdá, odolná proti počasí, těsně přiléhá k tělu.

zdroj: CÍSAŘOVSKÝ, M.: Pes, nekonečný příběh od pravěku do třetího tisíciletí; CANIS 2008, ISBN 978-80-900820-1-4